Všechny druhy bezu jsou více či méně jedovaté. V tomto ohledu není výjimkou ani červený bez. Přesto jsou jeho plody za určitých okolností jedlé. Zjistěte více o kontextu obsahu jedu zde.
Vařit a dobro neplatí pro červený bez
Bezinky jsou zdravé a chutné. Už po generace z něj hospodyňky kouzlí lahodnou marmeládu, lahodné želé a osvěžující sirup. Ovoce se však nesmí jíst syrové. Glykosid sambunigrin, který obsahuje, se rozkládá až při teplotě 76,3 stupňů Celsia a vyšší.
Tato premisa naopak platí jen v omezené míře pro bobule bezu červeného. Jedovatý obsah jejich jader se ani po delším varu nerozpustí. Před přípravou je proto nutné vypeckovat, aby jejich konzumace neměla fatální následky na zdraví. Vzhledem k tomu, že tato metoda je velmi pracná, obejděte problém tímto způsobem:
- Zralé červené bobule oloupeme z pupečníku vidličkou
- Krátce povařte v hrnci bez drcení ovoce
- poté odšťavněte a zpracujte s cukrem na želé nebo sirup
GTH