Quendel, kolibřík, pokora nebo zahradní tymián – různé odrůdy tymiánu jsou známé pod mnoha běžnými názvy. Aromatická a léčivá bylina se od 11. století pěstuje i v německy mluvících zemích, kdy si ji s sebou z Itálie přivezli potulní benediktinští mniši.
Tymián znali již Egypťané
Již ve starověkém Egyptě se při přípravě na mumifikaci využíval konzervační účinek tymiánu (tehdy známého jako „Tham“). Využití rostliny jako léčivé byliny bylo již známé. Ve starověkém Řecku a římské říši se tymián používal také k léčbě respiračních onemocnění a gastrointestinálních potíží. Známí autoři jako Theoprastus, Dioskorides a všeobecně vzdělaný Roman Plinius popisovali různé druhy použití a přípravy. Také lékařská abatyše Hildegarda von Bingen ve 12. století označila tymián ve svých spisech za léčivou bylinu – v pozdním středověku byla rostlina rozšířeným lékem i v německy mluvících zemích.
Více než 200 různých typů
V mnoha zahradách je zde rozšířen tymián obecný nebo také tymián zahradní. Druh se však dělí na přes 200 poddruhů, které nejen přirozeně rostou na suchých loukách jižní Evropy, macchie, ale daří se jim i v teplejších oblastech střední Evropy. Pravděpodobně nejdůležitějším druhem tymiánu je tymián pravý (Thymus vulgaris, známý také jako tymián římský), navíc se často používají tyto druhy:
- Tymián citronový (Thymus x citriodorus)
- Kaskádový tymián (Thymus longicaulis, obzvláště pěkný v okenním boxu)
- Divoký tymián (Thymus serpyllum)
- Tymián polní (Thymus pulegioides, také známý jako Quendel)
výskyt a distribuce
Tymián roste divoce zejména v zemích kolem Středozemního moře. Divoký tymián je naopak více doma ve střední Evropě a roste také v severní Itálii, Francii a jižním Švýcarsku. Komerčně dostupné rostliny většinou pocházejí z Francie, Španělska, Turecka a Maroka a některé také z Německa. Kromě toho je léčivá bylina rozšířena po celém světě v pěstitelských oblastech se středomořským a kontinentálním klimatem.
tipy a triky
Jako půdopokryvná, vytrvalá bylina do skalek se hodí především mateřídouška šedá (Thymus pseudolanoginosus), která je vysoká jen asi pět centimetrů a rozkvétá pěkně růžové květy.