Jeho kůra či kůra činí červený buk nezaměnitelným. V lesích stromy vynikají svým světle šedým třpytem a velmi hladkou kůrou. Pod buky se často vyskytuje jemný prach. Tohle je ten rozpadající se korek. Zajímavosti o kůře buků.
Kůra starších buků je našedlá
Buk poznáš podle kůry
- Mladé stromy: tmavě zelená až černá kůra
- starší stromy: šedá až stříbrošedá kůra
- hladký
- prasklý
- větší trhliny ve starých stromech
- Kůra neopadává
Kůra mladého buku
Mladé buky poznáme podle toho, že kůra ještě nemá typickou stříbrošedou. Kůra mladých stromků je tmavě zelená, téměř černá. V této době je kůra ještě zcela hladká a zcela bez prasklin.
Korek nelze rozpustit v šupinách
U většiny stromů tvoří kůra silné šupiny, tzv. korek, které lze ze stromu oddělit. Korek měděného buku se však neodlupuje a nelze jej odstranit jako celek.
Korek nebo phellem se místo toho drolí a odpadává. Tam časem vytvoří tenkou vrstvu, která pokryje zeminu kolem měděného buku.
Kůra buků se s věkem mění
Čím je buk starší, tím světlejší je barva kmene. Kůra se změní na světle šedou. Jizvy po spadlých větvích jsou jasně viditelné.
Průměr kmene může dorůst až dvou metrů. Kůra je roztrhána jemnými podélnými rýhami. Kůra není tak hrubá a zřetelně zrnitá jako např. u dubů nebo jiných lesních dřevin.
Kůra buku obecného poskytuje hmyzu jen malý úkryt. Přes nepoškozenou kůru do stromu neproniknou ani škůdci. Kmen buku obecného je však citlivý na slunce, a proto nejlépe roste, je-li spodní plocha chráněna podrostními dřevinami, např. habry.
tipy
V bukových lesích se občas vyskytují buky s velmi silnou a popraskanou kůrou. Jedná se o trochu jiný druh buku obecného, buku kamenného s botanickým názvem Fagus sylvatica var.quercoides. Nesmí se však zaměňovat s habrem, který je pro své tvrdé dřevo také někdy označován jako kamenný buk.