Ještě před zhruba 600 lety – tedy v hlubokém evropském středověku – se německá krajina skládala převážně z lesů, lužních lesů a vlhkých luk. Tyto přirozené biotopy byly nakonec vytlačeny neustále rostoucí lidskou populací, protože potřebovaly ornou a pastvinu k zajištění potravy. Velmi ohrožené jsou i dnes druhově velmi bohaté vlhké louky, které se stávají obětí napřimování řek a odvodňování a přeměny na ornou a pastvinu.
Co je mokrá louka?
Vlhké louky se vyskytují především v okolí potoků či řek, na jezerech a v depresích, kde je vlhké až mokré podloží - půdy těchto druhově velmi bohatých biotopů jsou zvyklé na občasné záplavy. Vznikaly od středověku zemědělským využitím jako sekačky a pastviny a dodnes potřebují pečující lidskou ruku. Jinak by tato louka, která je více zarostlá bylinami, byla rychle osídlena vysokými trvalkami a keři a rychle by se změnila v lužní les. V zemědělství se vlhké louky využívají především k produkci sena, ale jsou spíše nevhodné pro pastvu apod. Jsou také synonymně označovány jako bažinaté louky, i když jejich vegetace se může někdy značně lišit - v závislosti na stupni půdní vlhkosti.
Typické rostliny vlhké louky
Podle složení půdy a výsledné vegetace se rozlišují tři různé typy vlhkých luk:
1. Měsíčkové louky bahenní
Jasně žlutě kvetoucímu měsíčku bahennímu se daří především na živinami bohaté půdě, která může v létě také vysychat kvůli nižší hladině spodní vody. Kromě měsíčku bahenního (Caltha palustris) se pěstují rostliny jako kupř
- Globeflower (Trollius europaeus)
- Pálenka lékařská (Sanguisorba officinalis)
- Řeřicha luční (Cardamine pratensis)
- Šampion kukaččí (Lychnis flos-cuculi)
- a vstavač širokolistý (Dactylorhiza majalis), původní druh orchideje.
Pokud se tento typ vlhké louky používá k zemědělství, měl by se pravidelně sekat a hnojit.
2. Slatinné louky
Na rozdíl od většinou bujně kvetoucích bažinných luk, kterým se daří na půdě bohaté na živiny, se typické louky nachové slatinné trávy vyskytují především na půdách spíše chudých na živiny, pravidelně zamokřených. Možné lokality jsou odvodněné rašeliniště. Vegetace je silná s různými druhy maurské trávy, stejně jako s květinami
- Hořec mléčný (Gentiana asclepiadea)
- Bloodroot (Potentilla erecta)
- Kosatec sibiřský (Iris sibirica)
- nebo ďábelský kousek (Succisa pratensis)
reliéfní. Slatinné louky pokud možno nehnojte, jinak rostliny charakteristické pro tento typ upadnou.
3. Vypalování pupečníkových luk
V Německu se tento typ vlhkých luk vyskytuje především v říčních údolích velkých řek Labe, Havla a Odry. Typickou vegetaci tvoří
- Marsh bodavý pupečník (Cnidium dubium)
- Silage luční (Silaum silaus)
- Bylina Boží milosti (Gratiola officinalis)
- nebo vikev bahenní (Lathyrus palustris)
výrazný. Brenndoldenwiesen jsou také známé jako louky v údolí řeky a musí snášet střídavé záplavy a vysychání.
Vytvořte mokrou louku
Vlhkou louku si samozřejmě můžete vytvořit i sami. Pro takový projekt je ideální přirozeně vlhké místo, které je však obvykle odvodněné. Na normálně suché zahradní půdě musíte naopak postupovat následovně:
- Nejprve odstraňte horní vrstvu půdy spolu s výsadbou nakrátko.
- Vykopejte mělkou prohlubeň nebo si vyberte místo v ponoru.
- Vyplňte tuto dutinu hlínou nebo hlínou a poté - v závislosti na typu louky - zeminou bohatou na živiny nebo směsí zeminy a písku.
- Aplikujte speciální směs semen pro vlhké louky.
tipy a triky
Vlhké louky je nutné pravidelně – minimálně dvakrát ročně – sekat, aby byla zachována biodiverzita a plocha nezarůstala. Sekání je zvláště důležité na začátku podzimu.