Odrůd pohanky je nespočet - tolik, že je absolutně nemožné je shrnout do jednoho návodu. Každá země, ve které se pohanka pěstuje, má své odrůdy, které jsou často typické pro příslušný region. Lépe se dají rozlišit druhy pohanky, zejména pohanka pravá a pohanka tatarská.

Pravá pohanka je u nás rozšířená

Každá země má svou vlastní odrůdu pohanky

Pohanka je běžná v mnoha zemích Eurasie a také ve východní Africe. V různých oblastech světa jsou někdy velmi odlišné podmínky, pokud jde o počasí a umístění - není proto divu, že příslušné odrůdy nejsou úplně stejné.

Zde je několik příkladů odrůd z různých zemí:

  • Darja ve Slovinsku
  • (Korutan) Hadn, Billy, Bambi a Pyra v Rakousku
  • Hruszowska v Polsku
  • La Harpe ve Francii

Která odrůda pohanky je nejlepší?

Na tuto otázku nelze obecně odpovědět. Obecně je ale vhodné upřednostňovat odrůdy s velkou tisícovkou zrn a pokud možno i určitou tolerancí pozdního setí.

Na druhou stranu se raději vyhněte odrůdám vyšlechtěným pro letní krycí plodiny - nejsou vhodné pro produkci zrna v poloze hlavní plodiny.

Poznámka: Pro vaši (vlastní) zahradu neexistují žádné speciální odrůdy.

Hlavní druh pohanky

Druhy pohanky jsou mnohem snáze klasifikovatelné a pojmenovatelné než odrůdy pohanky - tím spíše, že u nás je významná pouze pohanka pravá (bot. Fagopyrum esculentum) a pohanka tatarská (bot. Fagopyrum tataricum).

Oba druhy patří do rostlinného rodu pohanka (bot. Fagopyrum) z čeledi křídlatkovitých (bot. Polygonaceae). Hlavním rozlišovacím znakem jsou listy: U pohanky tatarské jsou tyto obvykle širší než dlouhé. Kromě toho je barva stonků pohanky tatarské v době plodů zelená, zatímco barva pravé pohanky je červená.

Rozdíly jsou i ve složení: Tatarská pohanka na rozdíl od pravé pohanky neobsahuje salicylaldehyd, ale obsahuje naftalen. Obě látky jsou patrné především čichem.

Historické pozadí informace o pohance

Pohanka pochází původně ze střední Asie, zejména z Mongolska. Odtud je prý do Evropy přivezli Tataři a Saracéni přes islámské země.

V Německu se pohanka údajně pěstuje už od 13. století. V té době se používal především jako doraz na bažinatých a písčitých půdách. Kromě toho se často používal na vřesovištích a jako průkopnická rostlina po pořezání a vypálení.

Kategorie:

Zeleninová zahrada